#046 | Mami, jsem snad velká holka, ne? Pusu na dobrou noc už nechci!

25. prosince 2014 v 1:09 | Katelin |  Téma týdne


Po dlouhé době píši článek na "Téma týdne". Jen vám chci oznámit - než se doto pustíte - že nepíšu své názory na TT, nebo nepřidávám fotky, ale píši povídku na TT. Tohle téma mě docela zaujalo a trvalo jen chvilku, než jsem v hlavě měla plánek příběhu. Potom už to jelo samo. Joa ještě bych vás chtěla upozornit, že to není ni hezkýho (hehe). Můžete číst. Jen mi potom netvrďte, že jsem vás nevarovala ;)





Motá se mi hlava. Asi jsem toho neměla tolik pít. A kdo je ten záhadný kluk, který mě tlačí na dveře od záchodků; mačká mi zadek, jako by to byl balónek a on ho chtěl vyfouknout? A co ten jazyk až v krku? Mhm… ale musím uznat, že líbá přepychově. Ale všechno krásné musí jednou skončit. Odtlačím ho od sebe a zahledím se mu do obličeje. Musím trochu zaostřit… páni, vážně jsem toho vypila hodně. Protože tenhle zjev bych za střízlivá nelíbala. Tfuj. "Sbohem." Zahulákám na něj, když prchám ze záchodků. Propletu se mezi opilejma pubertákama, který po sobě lezou a mají jazyky v krku jako já před chvílí. Čistej vzduch, chci čistej vzduch. Konečně se doplahočím ven a můžu zase volně dýchat. Když se nadejchám čerstvého vzduchu - je asi tak čistej, jako týden nošený ponožky - ozve se můj močový měchýř. Prý že jsem ho už dlouhou dobu nevyprázdnila. Aby byl spokojený, najdu si místečko za velkým stromem a tam vykonám svou potřebu. Všude kolem jsou poházené kapesníky a kondomy. Prasata. Vylezu zpoza stromu a stoupnu si pod kužel světla, který na silnici hází jediná lampa široko daleko. Vejrám do telefonu a hledám fotříkovo číslo, vyzvání to. V tom si všimnu, že jsem si počůrala kalhoty. "To si děláš prdel?!" zakleju nahlas. "Co prosím?" ozve se z druhé strany. "Jé, čau tati. Toho si nevšímej, nějaké puberťačky tady hulákají na celou ulici. Nemohl bys pro mě přijet? Mám toho tady plné zuby." Vrčím do telefonu a prohlížím si oloupaný lak na okousaných nehtech. "Jen tady něco dodělám, přijedu. Dej mi tak…." Odmlčí se a určitě vejrá na hodiny a přemýšlí, jak mu ještě dlouho potrvá dokoukat film. "…čtyřicet minut." Dodá konečně. "Oukej." Hlesnu znechuceně do telefonu a zavěsím. To už bych tam byla rychleji pěšky. A taky že to tak udělám. Co tady budu trčet v takové kose?
Jdu si takhle po chodníku, nikde nikdo a koukám, co je nového na facebooku. Cože? Ona už s ním zase chodí? To už bude asi po páté, co mu odpustila, blbka. Zahlédla jsem pohyb. Zvednu hlavu. Asi pět metrů přede mnou kráčí chlapík. Má na sobě dlouhý kabát, límec ohrnutý až k uším. Ruce má vražené v kapsách a na hlavě mu sedí velký klobouk, který má vražený až do čela. Hlavu má sklopenou, takže mu nevidím do obličeje. Vypadá docela dobře. Jak se tak přibližuje, pomalu zvedá hlavu. Když je ode mě už jen malý kousek, zvedne hlavu úplně. Na obličeji má masku šíleného klauna. Jsou mi vidět jen oči, které jsou tmavě hnědé, až černé. Vidím v nich zlost, a tak uhnu pohledem. Bojím se. Rozhlížím se kolem sebe, hledám cestu, kterou bych mohla před tímhle psychoušem utéct. Okolo však nic není. Chlap přiskočí ke mně, jednou rukou mi zacpe pusu a druhou mi chytne ruce, až mi vypadne mobil, má poslední záchrana. Pokouším se ho kousnout, ale je to marné, má silné kožené rukavice. Chci se mu vytrhnout, ale je moc silný. V téhle bitvě nemám šanci, vím to. Vím to a bojím se. Tohle bude můj konec. Cítím to v kostech a moje kosti se nikdy nemýlí. Jsem ale silná bojovnice a proto se nevzdávám. Vší silou kopnu toho maníka do kolene. Slyším, jak zaskučí, ale ničemu jsem nepomohla. Akorát mi ještě víc stiskne ruce. Táhne mě dál, dál do tmy. Proč zrovna já musím mít takovou smůlu? Proč nikdo nejde kolem? Proč nepřijede princ na bílým koni a nezachrání mě ze spárů téhle bestie. Sakra proč?! Už jsme ve stínu vysokého stromu, kde mě povalí na zem. Než stihnu popadnout dech, leží na mě a opět mám zacpanou pusu koženou rukavicí. Co chce dělat? Doufám, že ne… ale ano, už se mi dobejvá pod bundu. Ruce mi svázal nějakým provazem a přivázal ke stromu. Zavřu oči, protože se na to nechci dívat. Studený vítr mi ovane holý krk. Rozepl mi bundu. Ještě zbývá svetr a tričko, ale to mu nebude dlouho trvat. Jak jsem říkala, za chvilku už mám všechno dole. Tričko mi přetáhl přes obličej a tak ho nechal. Super, aspoň se na to nebudu muset dívat. Otevřu oči. Vidím jen tmu. Představuji si něco jiného, něco hezkého, ale nejde to. Nejde to, když cítím, že mi rozepíná knoflík u kalhot. A pak i druhý. Kalhoty mi stahuje jen ke kotníkům, protože ty mi také svázal. Kolik toho provazu sakra má?! Je mi zima na nohy. Slyším mámu, jak mi říká, abych se oblékla, že jinak nastydnu. Ted už je to stejně jedno… Sundává mi kalhotky. Přistihnu se, že doufám, že mám nějaké hezké spodní prádlo. Co na tom záleží, ty huso?! Je to úchyl, kterej tě potom zabije!!! Do prdele, tohle jsem nechtěla slyšet. Dopadne to dobře, dopadne to dobře, dopadne todobře, dopadnetodobředobředobře, prosím!!!! At už to mám za sebou, prosím!!! Vsune ho do mě, párkrát si zajezdí sem a tam a… Co? To bylo jako všechno?! Tak tohle je totální trapas! Já chci umřít!! Co to? On mě normálně oblíká. Přetáhne mi triko zpátky a já se můžu aspoň trochu nadechnout nosní dírkou. Podívám se nahoru a… sundal si masku. Poznávám v něm kluka, kterého jsem tak před čtyřiceti minutama odkopla na záchodcích. Je snad rozcuchanej ještě víc než předtím. Usměje se na mě od ucha k uchu. "Zdárek." Promluví na mě. Kdybych se nastalo to, co se teď stalo, řekla bych mu, že má příjemný hlas. Ted bych mu akorát tak ten jeho jazyk vyřízla. Otočí se. Nestřežená chvíle, super. Škubu rukama o sto šest, ale uzel pořád nepovoluje. Záchodový maník se otáčí zpátky a v ruce drží nůž. Panebože! Povol, povol, povoooooool!!!! Nejde to. Odsud se nedostanu. Napřáhne se a …. "Sbohem." Řekne mi na oplátku po hodinové pauze. "Ještě polibek na dobrou noc, bejby." Zašklebí se. Cítím, jak mi nožem přejíždí po kůži pod krkem. Zatmí se mi před očima, špatně se mi dýchá. Říkala jsem, že se mý kosti nikdy nepletou….
Probudí mě klepání na dveře. "Ty už spíš, Norah?" objeví se máma mezi dveřmi. "Ted už ne." Odpovím jí podrážděně, ale ve skutečnosti jsem tak nesmírně ráda, že mě probudila, až bych skákala až na měsíc!!! "Přišla jsem ti dát pusu na dobrou noc." Usměje se a už kráčí do mého pokoje. Hrkne ve mně. "Mami, jsem snad velká holka, ne? Pusu na dobrou noc už nechci." Odpálkuju ji ledabyle. Ve skutečnosti jsem pos.aná až za ušima….!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Sčítání lidu

Click ;) 100% (14)

Komentáře

1 Kia Kia | Web | 25. prosince 2014 v 9:05 | Reagovat

Musím říct, že jsem tohle ještě neviděla, aby takto někdo psal na téma týdne ... originální nápad! :)

2 ♥Katarina♥ ♥Katarina♥ | Web | 25. prosince 2014 v 12:29 | Reagovat

Tak to jsem nečekala. =D Ale jinak dobrý. =)

3 Roxy Roxy | Web | 25. prosince 2014 v 13:11 | Reagovat

Ahoj, jsem nová začínající blogerka a tak bych potřebovala pomoct. Jelikož s designama vůbec neumím, hodila by se mi pomoc. A tvůj design se mi moc líbí !:) Myslíš že by jsi mi mohla pomoct ? Na všem by jsme se domluvily:) Tak se prosím ozvi, předem díky:)

4 Katelin Katelin | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 14:20 | Reagovat

[1]: Originální to možná je, ale ne každému se to líbí :)

[2]: Hehe :D Děkuji :)

5 Á Kl Á Kl | 25. prosince 2014 v 19:30 | Reagovat

Tak to je fičák.

6 Reiko-chan Reiko-chan | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 20:07 | Reagovat

Máš pravdu, je to trochu podobné a docela se mi líbí tvůj styl psaní :-) jen pokračuj

7 Míša Gřešková Míša Gřešková | E-mail | Web | 26. prosince 2014 v 13:00 | Reagovat

Musím říct, že už delší dobu jsem nečetla nic co jsi napsala, ale musím to rychle napravit, protože tohle mě fakt dostalo, je to úžasný! :)

8 Katelin Katelin | E-mail | Web | 28. prosince 2014 v 13:59 | Reagovat

[5]: Hehe :D

[6]: Děkuji :)

[7]: Vážně? Páni, děkuji!!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama