#016 | Proč jsem se přestala těšit do školy

28. listopadu 2014 v 17:50 | Katelin |  Diary

O psychologii jsme dostaly (je nás 28 holek, proto Y) toto téma za domácí úkol a já bych se s vámi chtěla o své "dílo" podělit.



Od prvního dne, co jsem usedla v první třídě do lavice vedle Michaely Žižkové, jsem se každé ráno probouzela šťastná, že jdu do školy. Těšila jsem se tam. Sice mě nebavily všechny předměty, ale bylo to tam super. Naučila jsem se spoustu nových věcí. Psát, číst a počítat. Psali jsme do takových sešitů se širokými linkami různé čárky, vlnky, a potom i písmenka. Každý jsme dostali svoje malé dřevěné počítadlo a na tom jsme se učili počítat. Četli jsme z čítanek, kde bylo plno obrázků. Ve škole bylo spoustu nových a zajímavých věcí, které jsem chtěla umět.
Vždy ráda vzpomínám na to, jak jsme mohli ze začátku psát jen obyčejnou tužkou. Paní učitelka nakoupila plnicí pera, a kdo už uměl krásně psát, mohl si jedno vybrat. Na výběr bylo modré, žluté nebo zelené. Strašně moc jsem chtěla to jedno pero mít. Bylo mi úplně jedno, jakou barvu dostanu, hlavně abych ho měla! Většina dětí ve třídě už své pero měla, ale já pořád v ruce třímala obyčejnou tužku. Ale já se nevzdávala! Trénovala jsem a trénovala, až jsem jednoho krásného dne svoje první pero dostala. Byl to krásný pocit!
Také si vzpomínám, jak jsme se učili abecedu. Dostali jsme domů velké papíry a na nich byla písmenka. Velká, malá, tiskací, psací. Doma nám je rodiče rozstříhali a pomohli nám vložit do speciálních desek. Vypadalo to jako knížka na známky. Na každé písmenko tam byl jeden čtvereček.
A když jsme se naučili nové písmenko, vložili jsme si ho tam.
Chodila jsem do školy ráda, protože jsem tam měla plno kamarádek i kamarádů. Ze začátku jsem se chvíli bavila s tou a chvíli zase s jinou kamarádkou, ale po nějaké době vznikla parta šesti holek a ta nám vlastně vydržela až do deváté třídy.
Ale abych se už dostala k jádru věci. Chodila jsem ráda do školy proto, že jsem se učila zajímavé a nové věci, měla jsem tam kamarádky. Ale hlavně jsme měli úžasnou třídní učitelku. Byla prostě skvělá!! Bylo na ní vidět, že nás má opravdu ráda a záleží jí na nás. Jezdili jsme na výlety, na školy v přírodě a i ve škole jsme zažili spoustu legrace. Nejlepší na ní bylo, že uměla naslouchat
a všímala si věcí okolo. Třeba, když jsem se pohádala s mou nejlepší kamarádkou Viky, přišla za mnou a ptala se, co se stalo. A nakonec nám pomohla se udobřit Nebo když jedna moje kamarádka měla problémy doma, poradila jí, co má dělat. A když mě jedna holka ze třídy šikanovala, také si to s ní pěkně vyřídila. Udělala by pro nás první poslední a my pro ni samozřejmě také. Brala jsem ji jako svoji druhou mamku. (Nemůžu si pomoct, ale při vzpomínce na ni jsem se rozplakala.)

Jenomže potom nám jednoho dne oznámila, že se z Dolního Bousova bude stěhovat do Mladé Boleslavi. To by nebylo až tak hrozné, ale protože nechtěla každý den dojíždět, našla si místo na 2.ZS v Boleslavi. Ale slíbila nám, že s námi zůstane až do páté třídy. Přiznám se, že jsme to dost oplakávali. Nikdo jsme ji nechtěli pustit, ale bohužel už byla rozhodnutá. Svůj slib dodržela a na konci páté třídy jsme uspořádali rozloučení s prvním stupněm a tím jsme se také loučili s ní. Podílela se na tom celá třída. Zpívali jsme, hráli divadlo a blbnuli. Zahráli jsme si také Červenou karkulku od Svěráka, tu zpívanou. Ale hráli jsme ji s ponožkami. Přišili jsme si na ně knoflíky a různě si s tím pohráli. Bylo to opravdu úžasné!!!
A potom jsem nastoupila do šesté třídy. Každý říkal, že je to zlomový rok. Než si zvykneme na nový způsob učení a na to, že na každý předmět máme jiného učitele. To pro mě ale problém nebyl. Byl pro mě veliký šok, jak se k nám chovala nová třídní učitelka. Neustále nás okřikovala, že o přestávkách řveme, že je o hodinách velké "haló". Každý den nám asi pětkrát připomněla, že jsme nejhorší třída na škole, a že nás za trest nevezme na žádný výlet. Neustále se jí na nás něco nelíbilo. Ale to nebyla jediná. Takových učitelů bylo více. Látka mě stále bavila a zajímala, ale když na vás vyučující řve a stále vám opakuje, jak jste hrozní, dokáže to otrávit. Pomalu jsem si začala uvědomovat, že každé ráno vstávám s větší nechutí jít do školy. Mrzelo mě, že se paní učitelka třídní nezajímá o nás. Jací jsme, jaké máme zájmy a tak dále. Přiznávám, že se nás občas zeptala, co jsme dělali o prázdninách, nebo podobně. A psali jsme o svých koníčcích do školního časopisu, ale to prostě není to samé. Starala se jen o to, jak to, že jsme jí nepřinesli ten úkol, proč jsme se nenaučili na test, proč spolužák rozbil už po páté hodiny a podobně. Věděla jsem, že je důležité učení a domácí úkoly. Já jsem byla vždy pilná žačka. Ale prostě mi tam chyběly city. Aspoň nějaký náznak, že nás má ráda, že jí na nás záleží. Můj nejoblíbenější předmět byl od sedmé třídy tělocvik. Měli jsme docela mladého učitele, který s námi hrál hry a o hodinách byla legrace. Když jsem ho potkala mimo školu, zamával mi.
V deváté třídě mě už škola úplně nudila. Nebavilo mě se ani učit. Přišlo mi, že učitelé nám chtějí dát akorát špatné známky a ne nás něco naučit. Celou dobu jsem sledovala hodiny a počítala do konce toho každodenního utrpení.
Abych to shrnula, do školy jsem se přestala těšit proto, že byli učitelé odtažití, látka byla nezajímavá, hodiny nudné a celkově to bylo dlouhé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarush ef sarush ef | Web | 29. listopadu 2014 v 11:54 | Reagovat

Taky to tak poslední dobou mám.

2 Katelin Katelin | E-mail | Web | 29. listopadu 2014 v 14:51 | Reagovat

[1]: Já už to teď na střední nemám, naštěstí :)

3 Týna \ wildhonesty.blog.cz Týna \ wildhonesty.blog.cz | Web | 29. listopadu 2014 v 21:57 | Reagovat

Na základce jsem to měla stejně, chápavou, milou, starostlivou třídní učitelku jsme měli asi tak do 6. třídy, nestěžovala si, měla nás ráda. V 7. třídě (šla na mateřskou) už to s námi šlo z kopce z toho samého důvodu, co tu píšeš ty. :) U té nové třídní učitelky mě zarazilo i to, že když jsem ji (nebo kdokoli jiný) řekla nějaký problém, odpověděla mi na to odseknutě, tak si to vyřeš, já ti pomáhat nebudu. Nechápu, jak tohle může nějaký učitel udělat..

Na střední je to teďka naštěstí úplně jiné.

4 Katelin Katelin | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 0:08 | Reagovat

[3]: Také to nechápu. A jak jsem se o tom bavila s holkama ve třídě, má to většina z nich také jako já.
Ano, na střední je to mnohem lepší :)

5 Á Kl Á Kl | 25. prosince 2014 v 19:39 | Reagovat

Smutné čtení pro učitele :( Smutné, ale poučné.

6 Katelin Katelin | E-mail | Web | 28. prosince 2014 v 13:58 | Reagovat

[5]: Ale takto to u všech učitelů není ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama