O psychologii jsme dostaly (je nás 28 holek, proto Y) toto téma za domácí úkol a já bych se s vámi chtěla o své "dílo" podělit.
Od prvního dne, co jsem usedla v první třídě do lavice vedle Michaely Žižkové, jsem se každé ráno probouzela šťastná, že jdu do školy. Těšila jsem se tam. Sice mě nebavily všechny předměty, ale bylo to tam super. Naučila jsem se spoustu nových věcí. Psát, číst a počítat. Psali jsme do takových sešitů se širokými linkami různé čárky, vlnky, a potom i písmenka. Každý jsme dostali svoje malé dřevěné počítadlo a na tom jsme se učili počítat. Četli jsme z čítanek, kde bylo plno obrázků. Ve škole bylo spoustu nových a zajímavých věcí, které jsem chtěla umět.
Vždy ráda vzpomínám na to, jak jsme mohli ze začátku psát jen obyčejnou tužkou. Paní učitelka nakoupila plnicí pera, a kdo už uměl krásně psát, mohl si jedno vybrat. Na výběr bylo modré, žluté nebo zelené. Strašně moc jsem chtěla to jedno pero mít. Bylo mi úplně jedno, jakou barvu dostanu, hlavně abych ho měla! Většina dětí ve třídě už své pero měla, ale já pořád v ruce třímala obyčejnou tužku. Ale já se nevzdávala! Trénovala jsem a trénovala, až jsem jednoho krásného dne svoje první pero dostala. Byl to krásný pocit!
Také si vzpomínám, jak jsme se učili abecedu. Dostali jsme domů velké papíry a na nich byla písmenka. Velká, malá, tiskací, psací. Doma nám je rodiče rozstříhali a pomohli nám vložit do speciálních desek. Vypadalo to jako knížka na známky. Na každé písmenko tam byl jeden čtvereček.
A když jsme se naučili nové písmenko, vložili jsme si ho tam.
Chodila jsem do školy ráda, protože jsem tam měla plno kamarádek i kamarádů. Ze začátku jsem se chvíli bavila s tou a chvíli zase s jinou kamarádkou, ale po nějaké době vznikla parta šesti holek a ta nám vlastně vydržela až do deváté třídy.
Ale abych se už dostala k jádru věci. Chodila jsem ráda do školy proto, že jsem se učila zajímavé a nové věci, měla jsem tam kamarádky. Ale hlavně jsme měli úžasnou třídní učitelku. Byla prostě skvělá!! Bylo na ní vidět, že nás má opravdu ráda a záleží jí na nás. Jezdili jsme na výlety, na školy v přírodě a i ve škole jsme zažili spoustu legrace. Nejlepší na ní bylo, že uměla naslouchat
a všímala si věcí okolo. Třeba, když jsem se pohádala s mou nejlepší kamarádkou Viky, přišla za mnou a ptala se, co se stalo. A nakonec nám pomohla se udobřit Nebo když jedna moje kamarádka měla problémy doma, poradila jí, co má dělat. A když mě jedna holka ze třídy šikanovala, také si to s ní pěkně vyřídila. Udělala by pro nás první poslední a my pro ni samozřejmě také. Brala jsem ji jako svoji druhou mamku. (Nemůžu si pomoct, ale při vzpomínce na ni jsem se rozplakala.)